(Italové
píší sice Dolomiti, ale mně je bližší česká podoba slova - Dolomity,
případně zdrobněle Dolomitky... Proto ten nesoulad nadpisu s dalším
textem.)
Modř vysokohorského nebe, zeleň luk s osamělými borovicemi a bílými
pásy skal a z hloubky dolin se nesoucí zvuk stovek kravských zvonců,
ticho a vítr a slunce na vrcholech hor, rachocení karabin na železných
lanech, skalní stěny pozlacené západem či východem slunka, tisíce
hořců, orchidejí a jiných horských květin, křišťálová voda běžící
po vápencových balvanech, zasněžené vršky Alp v dáli...
( - pokud vám pojmy v předchozích třech čtyřech řádcích ani trochu
nezvedly tep, pokud jste se nemuseli ani o chlup víc nadechnout,
pak se vám tento článek dostal do rukou nedopatřením a nebude
pro vás to pravé ořechové… )
Nevím, do jaké věkové kategorie patříte, milí čtenáři.
Je-li vám už pětadvacet či spíše táhne-li vám, starci, už aspoň
na třicet nebo hůř, pak můžete patřit k pamětníkům cestovatelské
horečky, která u nás vypukla krátce po roce 1989.
Davy turistů (- a protože článek je o horách, budu mluvit jen
za šílence postižené turistikou vysokohorskou) odkojené "jen"
Tatrami, Rilou, Pirinem či Fagarašem, se jako odvázané z krátkého
řetězu vrhaly do Alp všeho druhu, vyzbrojené svými celtami, doma
šitými návleky, konzervami Luncheon Meat, vařiči na pevný líh
a plastovými "octovkami" na vodu. Mnozí (jako např.
já) si za svůj první alpský cíl zvolili rovnou Mont Blanc, samozřejmě
s výbavou, o jaké je řeč o jednu větu zpět. Na ferrátách italských
Dolomitků jste českého turistu rozeznali na sto metrů - neměl
vůbec žádné jištění, o přilbě nemluvě. Kdo měl v roce 1990 aspoň
hrudní úvaz půjčený od kamaráda, byl king. Jinak ovšem český turista
dost zdatně chodil, to tedy ano.
Proč ten návrat do historie ?
Jste-li horští nadšenci výše popsané věkové kategorie (kterou
můj známý označuje jako "mezi třicítkou a rakví"), pak
jste Dolomity devadesátých let těžko mohli minout; "mít Blank"
a být aspoň jednou v Dolomitech patřilo k dobrému vychování vysokohorského
turisty. Možná vás Dolomity neoslovily, možná vám (stejně jako
mně) učarovaly a navštívili jste je dvakrát, třikrát, víckrát,
mockrát. Vám už tenhle textík nic nového neřekne.
No jo - ale co nešťastná mládež narozená později ?
Tohle z vlastní zkušenosti neznám - takže si jen představuju:
"Dolomity ? Tam už naši byli... "
Nebo: "Kam letos - Thajsko nebo Kanáry ?"
Nebo ještě jinak: "Hory ? Pěšky ?? Pojeďme radši na kola,
na vodu, na ... "
Kdo jste tedy v Dolomitech dosud nebyli, ale přitom hory a příroda
vám sedí a pěší chůzi ovládáte,
kdo nemusíte na dovolenou vždy jen do Asie, Ameriky, Afriky, kdo
nemusíte nutně celou dobu ležet na pláži,
kdo nepotřebujete k životu adrenalinu koňské dávky a stačí vám
lidské,
kdo se zrovna netopíte v desetitisících volných peněz, které nestíháte
utrácet ...
pro vás všechny jsou Dolomity ideální cíl !
Měl jsem už to vzácné štěstí vychutnávat nádherné rozhledy z vršků
Mt.Blancu, Monte
Rosy, Domu, Combinu, Gran Paradisa či Berniny, navštívil jsem
i mnohé jiné krásné alpské vrcholy, mohl jsem vnímat čistý západ
slunce od stanu v úbočí Elbrusu s posledními osvětlenými špičkami
kavkazských pětitisícovek i stejně čistý východ slunce ze samotného
vršku této hory.
A přesto - či snad právě proto - si troufnu tvrdit, že Dolomity
jsou výjimečné.
Dolomity totiž nejsou jen tak nějaké Alpy. Dolomity nabízejí pestrost
forem a barev, jakou např. v některých jednotvárných skupinách
rakouských Alp nenajdete. Nejvýraznější vrcholy jsou nezaměnitelné,
jsou to "osobnosti" mezi horami. Jakmile
jednou potkáte Tofany, Civettu, Pelmo, Marmoladu, jakmile jednou
uvidíte Tre Cime di Lavaredo nebo Cimon della Pala, už je nikdy
nepřehlédnete a vždy je z dálky poznáte jako dobré známé či přátele.
Máte rádi ruch, lidi, život, civilizované prostředí ? V Dolomitech
se samoty či pustiny bát rozhodně nemusíte.
Máte naopak rádi úplný klid, liduprázdno, kontakt s čistou přírodou
? V Dolomitech najdete oblasti, kde celý den nepotkáte téměř nikoho.
Bojíte se výšek, trpíte závratěmi ? V Dolomitech můžete chodit
desítky kilometrů krásnou horskou přírodou
po cestách, na nichž vám nic podobného nehrozí.
Sedne vám naopak spíše troška "vzrůša", koketujete s
horolezectvím ?
V Dolomitech jsou spousty (skvěle zajištěných!) "železných"
cest, kde s nenáročnou výbavou navštívíte terény, ke kterým byste
se jinak vůbec nepřiblížili - a to ani zdaleka nemusíte být horolezci.
Jste cyklisté ? V Dolomitech si můžete užívat
pohodlných údolních cest - či naopak vyjíždět takové "prásky",
jako jsou Passo Pordoi či Passo Gardena, jimiž v některých letech
vede i trasa slavného Giro d'Italia.
Jste milovníci horské květeny ? Pro vás jsou Dolomity rájem, neboť
kromě převažujících
vápencových oblastí s jejich typickou květenou tu najdete hřebeny
tvořené vyvřelinami - a tedy s květenou docela jinou.
Proměnlivost Dolomitů je úžasná - mírné, travnaté vršky oblasti
Sennes, jehly Torri Vajolet ve skupině Catinaccio, ledovec a trvalý
sníh na Marmoladě, nejrozsáhlejší alpská louka Alpe di Siusi,
pustě vyhlížející Altipiano delle Pale di San Martino či úchvatné
zajištěné cesty po skalních lavicích skupiny Brenta - každá z
těchto věcí je jako z úplně jiné části světa, a přitom jsou spolu
v jednom pohoří.
Vím, že mnohé z uvedeného najdete i v jiných horách. Ale neznám
jiné hory, kde by to
bylo všechno.
Zdaleka nezvládnu vyjmenovat všechny klady Dolomitů; snad ještě
- jsou tu ochotní a slušní lidé.
Nenapsal kdosi o Itálii, že vám tu ukradou i lak z auta ? V Cortině
d'Ampezzo jsme nechali své batohy několik hodin stát nehlídané
u stěny budovy na autobusovém nádraží, nestalo se jim vůbec nic.
K výhodám Dolomitů pro penězi neoplývajícího českého turistu patří
i jejich snadná dostupnost.
Nemáte-li vlastní auto, můžete (po letitých zkušenostech doporučuji!)
s úspěchem využít např. služeb cestovní agentury JENDA ( www.cajenda.cz
), která už patnáct let zajišťuje dopravu mj. do Dolomitů a zpět.
Za bezkonkurenčně levný peníz budete mít postaráno o přepravu
tam i zpět, a to včetně jízdních kol. A co budete týden či dva
týdny či déle v horách dělat, záleží jen na vás.
Jezdím do Dolomitů léta a mnohé pohledy a zážitky znám už dávno
nazpaměť.
Ale vím, že první paprsky slunce vycházejícího v tichém, průzračném
ránu za vzdáleným hřebenem Tofany di Dentro mě znovu spolehlivě
dostanou...
Pavel Novosád.
|