6.
– 7. 7. 2006 Peckovsko, Podzvičinsko
1. den
Vyjíždíme chvíli před devátou. Šupem do Náchoda, zde nás čeká
stoupání na Kramolnu. Začíná být pěkný hic. Po konzultaci míříme
přes Studnici do Babiččina údolí. U Vilémova mostu v Ratibořicích
odbočujeme na stezku kolem Úpy. Vypadá to, že tu dělají nový povrch,
ovšem trochu podivným způsobem. Kus cesty jedeme staveništěm.
Dále je naštěstí již nový asfalt. Na Starém Bělidle je rušno.
Projíždíme kolem Viktorčina splavu a dále pokračujeme po cyklotrase
„Okruh Boženy Němcové“. Jede se tu docela hezky. Cesta vede téměř
kolem Úpy, takže je tu příjemně. Jen cesta je někdy až moc kamenitá
a naše naložená kola trpí. Sem tam jezdí nějací cyklisté. Takto
pokračujeme až do Havlovic. Překvapeni jsme dokonalým sportovním
areálem – takový nemáme snad ani v Hradci. Po CT č. 4094 pokračujeme
až do Úpice. Zde se nachází poměrně známá hvězdárna a také „Dům
bratří Čapků“. Obě budovy však s lehkým srdcem míjíme. V parku
si dáváme obídek a rychle zase dál. V Hajnici odbočujeme poněkud
dříve než jsme plánovali a jedeme po CT č. 4097 na Choustníkovo
Hradiště. Toho ale vůbec nelitujeme, neboť nás čeká naprosto úžasná
trasa přes vesničky Vyhnánov a Kohoutov. Navíc zde nepotkáváme
téměř žádná auta. Prostě pohoda. V Choustníkově Hradišti se rozhodujeme
pokračovat po hlavní silnici do Dvora Králové nad Labem. Je to
přeci jen nejrychlejší cesta. Možná proto, že je svátek, je provoz
snesitelný. Za křižovatkou z Choustníkova Hradiště do Dvora je
při cestě malebná kaplička, vlastně spíše Boží muka, a přímo na
špičce sedí dravec a rozhlíží se do kraje. To by bylo foto. Jenže
se mi tu mezi auty nechce zaclánět. Navíc sluníčko peče jak o
závod a tak honem pryč. Dvorem projíždíme kolem ZOO. Z té slunečné
výhně jsme totálně vyčerpaní a tak ve vesničce Nové Lesy dáváme
delší pauzu. Příhodný stín nacházíme přímo u hřbitova. Odtud už
je to jen kousek do Bílé Třemešné, kde se nachází pamětní síň
J. A. Komenského, který zde pobýval před odchodem do exilu. Dále
pokračujeme na Dolní a Horní Brusnici a protože už toho máme pro
dnešek opravdu plné pedály, odbočujeme do Mostku a končíme v místním
kempu. Je tu jen pár lidí a tak naprostý klid. Po „zabydlení“
nám správce kempu sděluje, že se sem přes noc chodí koupat opilci
z nedaleké hospůdky, a tak se může stát, že tu kola ráno prostě
nenajdem. Opravdu optimistická zpráva. Naštěstí nám ale kola zamyká
do svého kamrlíku a tak můžeme usínat s jistotou, že se se svými
bicykly opět shledáme. Voda teče, dokonce i teplá, jenže až po
sedmé hodině, a tak se myji ještě ve studené. Po parném dni je
však ledová sprcha vlastně docela příjemná. Jediné co nedokážeme
pochopit, je místo pro stany umístěné ve svahu, a tak celou noc
sjíždíme z kopce. Po 80 našlapaných kilometrech však spíme i tak
jako dřeva. Možná proto jsme za celou noc žádné opilce nezaslechli.
2.
den
Jako vždy máme dlouhé výpravy a tak opět vyjíždíme až když sluníčko
začíná nemilosrdně pálit. Naše cesta vede na Pecku, a to přes
Vidonice, Staňkov a Lhotu u Pecky. Zajíždíme se podívat na hrad,
někdejší sídlo vynikajícího českého vzdělance, umělce a cestovatele
z přelomu 16. a 17. století, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic,
jednoho z 27 vůdců stavovského odboje popravených na pražském
Staroměstském náměstí. Hrad byl vybudován ve 14. století a asi
nejznámějším majitelem byl právě hrabě Harant. Roku 1621 však
hrad získává dokonce Albrecht
z Valdštejna. Zajímavou informací je, že Pecku navštívil také
Karel Hynek Mácha při své krkonošské pouti roku 1833. V jeho zápisníku
si můžeme přečíst tento záznam: „Pecka. Kamenný most, ve bráně
zdvíhací, nalevo okno, velmi silné mříže, u vrat těžký řetěz,
kamenný portál polou spadlý, balkónová okna, ve dvoře kryté pavlače.“
Vyjma mostu už nic z toho, co si Mácha zaznamenal, na Pecce nenajdeme,
protože během 19. století byl hrad rozebírán na stavivo. Teprve
ve století následujícím došlo k rekonstukci harantovského paláce,
kde se nyní nachází muzeum Kryštofa Haranta a také historie obce.
Ale dost bylo historie.
Z Pecky se vracíme stejnou cestou, což mi je docela líto, neboť
Peckovsko je krajina přímo stvořená pro cykloturistiku. Stálo
by opravdu za to projezdit celou oblast důkladněji. Ale vždy je
dobré mít nějaký důvod se vrátit. Z Horní Brusnice nás čeká stoupání
na Zvičinu. V tom vedru je snad i to kolo línější, ale naštěstí
to není příliš daleko. Z nadmořské výšky 671 m n.m. se za jasného
počasí naskýtají vůbec nejkrásnější výhledy na Krkonoše. My však
musíme výhledy oželet, neboť je tak trochu zamlženo. Tak snad
příště. Alespoň si dáme pozdní obídek u Raisovy chaty s kostelíkem
sv. Jana Nepomuckého. Dále pokračujeme po značené cyklotrase do
Třebihoště. Úzká asfaltka vinoucí se v polích a lukách tak trochu
připomíná rakouskou cyklostezku. Dokonce i auto tu asi projede
jen zřídka.
Z Třebihoště se vracíme opět do Bílé Třemešné. Naším dalším cílem
je Labská přehrada Les Království, která je jednou z nejhezčích
v Čechách. Odtud už volíme nejkratší cestu zpátky, tedy znovu
přes Dvůr Králové. Zde malinko bloudíme. Ani paní, která se nám
snažila vysvětlit cestu, moc nepomohla - jak jsme zjistili, pravděpodobně
má problémy rozeznat pravou a levou stranu. Nakonec nacházíme
cestu přes Žireč, kolem letiště. Dravec před Choustníkovým Hradištěm
je opět na svém místě. Zde se napojujeme na CT č. 4098 přes Vlčkovice
v Podkrkonoší až do Chvalkovic. Na to, že se jedná o cyklotrasu,
je zde hóóódně velký provoz – prostě česká klasika. Dále volíme
směr Rozkoš. Překvapivě je zde poměrně dost lidí a v kempech doslova
nabito. Z Rozkoše už pelášíme do Nového Města nad Metují. Začíná
mě bolet levé koleno a tak to moc nejede. V Pekle nás oslovují
zřejmě budoucí kolegové a žádají o radu při koupi brašen. Nejradši
bych jim poradila, že chtějí-li jezdit u nás, ať si brašny radši
ani nekupují. Ale proč jim kazit iluze a nadšení. No, a teď zbývá
vyšlápnout už jen ten poslení skoro 8km kopec ........... Dneska
nám tachometry ukázaly téměř 90 km.
|