Po cyklovýletech podél Dunaje, Almühlu, Mohanu a Innu jsme se loni rozhodli cestovat podél Rýnu. Cestujeme ve čtveřici, věkově 58-66let, stravujeme se v restauracích, nic na jídlo nevezeme a tudíž nic nevaříme a spíme v různých ubytovacích zařízeních od hotelů po Jugendherbergy. Zpravidla naše výlety organizujeme tak, že se vlakem dopravíme na místo pramene řeky a pak jedeme na kole až do republiky a Českými dráhami domů /bydlíme v nevýchodnější části Slezska/.

Nejnáročnější na tomto výletu byla organizace dopravy do Andermattu. Nechtěli jsme si najímat nějaké auto na transport, nemáme s tím žádné zkušenosti ani někoho, kdo by nás – 4 dospělé se čtyřmi koly do Andermattu zavezl. Zjistili jsme, že by jsme mohli jet rychlíkem do Prahy a pak mezinárodním rychlíkem Phoenix do Zurychu a pak dvěma vlaky až do Andermattu. Mezinárodní rychlík Phoenix jezdí z Prahy do Zurychu v noci, takže super, a levnější lístky se dají koupit 3 měsíce dopředu. Což v praxi znamená, že chcete - li mít jízdenku na lehátko za 59 eur místo 159 eur, musíte ji koupit v prvních minutách prvního dne 3 měsíce před odjezdem. Hned ráno pak musíte běžet na nádraží koupit lístky na kolo pro tento rychlík, ty nejdou koupit internetem a věřit, že ještě budou. Na zpáteční cestu totéž / protože Rýn se k naší republice nepřiližuje ani náhodou/, až na to, že se nám nepodařilo ani v těch prvních minutách koupit lehátka, ale jen běžná sedadla. A ráno opět pro lístky na kola. Asi 2 měsíce předem jsme si museli zarezervovat místenky na rychlík do Prahy + místa pro kola. V další etapě jsme kupovali lístky na švýcarské vlaky, pro nás i kola, jde to také internetem, žádné slevy tam nejsou. A ještě asi 6 týdnů dopředu jsme si zarezervovali první nocleh ve Švýcarsku v Ilanz, abychom měli jistotu kde složíme hlavu první noc, ta oblast není příliš vybavena ubytovacími zařízení. Na další noclehy jsme měli jen tipy, protože jsme si nebyli si jisti kam vždy dojedeme.

Cesta do Andermattu proběhla zcela v pohodě, vyjeli jsme v sobotu v poledne z domu a kolem 12.00 další den jsme byli na nádraží v Andermattu, odkud nás čekal výjezd nahoru na Oberalppass. Známí se zalekli a jeli Glacier Expresem a moc toho litovali. Jednak by to určitě vyjeli a ještě je to stálo asi 40 euro. Na celém výjezdu nahoru bylo nepříjemné jen to, že nás předjelo asi sto motorek a spousta aut, ale s tím se na takových frekventovaných horských cestách nedá nic dělat. Odměnou byly krásné výhledy na všechny strany, spousta endorfinů a pivo nahoře a pak sešup dolů do Disentisu, kde jsme navštívili starý klášter z 8. století. Pak již cesta vedla po cyklostezce vesnicemi, lesem, loukami až do Ilanz/ asi 65 km/, kde jsme dorazili kolem 20.00 večer.

Další den nás čekal nádherný úsek cesty kolem kaňonu – nejdřív stoupání, cesta přes krásné retorománské vesničky, úžasné výhledy do kaňonu Rýnu. Zastávka v Churu, který stojí za zhlédnutí a pak jsme jeli již podél Rýnu, přes kousek Lichtenštejnska do Rakouska – tentokrát na nocleh v Jugendherbergu ve Feldkirchu, v domě z 13. stol. Úžasná atmosféra, i když byl pokoj 12- ti lůžkový, patří toto místo k nezapomenutelným.

A další cesta už byla jen kolem Rýna až k Bodamskému jezeru, se zastávkami v různých městech, noclehy jsme vždy hledali spíše v Německu, jednak jsou podstatně levnější a navíc jsou Němci mnohem vřelejší. Jeli jsme zpravidla úseky stokilometrové, bylo to v pohodě, projížděli jsme ze Švýcarska do Německa a zpět, navštívili jsme spoustu pěkných měst a míst na obou stranách hranice.

Od Basileje už cesta začala být nudná, stále po náspu kolem vody, i když jsme přejížděli z Německa do Francie a zpět. Nakonec jsme byli rádi, že jsme nejeli až do Karlsruhe, jak jsme plánovali původně, ale jen do Strassburgu, který byl perličkou na závěr. Z něj jsme pak fikli 18 km do Offenburgu, z kterého nám v 22.30 jel zpáteční rychlík do Prahy.

Celkově jsme na cestě byli od soboty do další neděle, ale na kole od nedělního odpoledne do soboty večer, tedy 6,5 dne, ujeli jsme 645 km.
Mapu jsme koupili přes internet z Bikelinu - 1. část cesty kolem Rýnu z Oberalppassu do Basileje, skutečně nám posloužila velmi dobře. Na poslední 2 etapy z Basileje do Strassburgu jsme mapu neměli, jen nějaké prospekty, ale tam se zabloudit nedalo. Jen ve Strassburgu jsme si v Íčku vyzvedli podrobný plán města, abychom se z něj vymotali bez časových ztrát a stihli rychlík v Offenburgu.

Fotogalerie: https://plus.google.com/photos/...